by Sníh byl jako led,
led byl jako sníh.
Vyšli ke mně zaměstnanci,
zda-li budu chtít.
Tohle bylo čistě náhodné, potřebovala jsem upoutávku 😀 Nuže, nechte mne napsat další blog na tyhle úžasné stránky, kam určitě denně chodíte a milujete je. Nebo ne?
Když jsme zjistili, že se otevřeli větší obchody a restaurace, velmi rychle jsme vyběhli k autu, a na Monínec. Řeknu vám, vytáhnout paty z domu po takhle dlouhé době? Jakože byla to výzva, co vám budu říkat. Ale stálo to za to. Udělali jsme to takhle:
V té restauraci bylo krásně. Mohli jsme si vybrat z denního menu, a ještě ke všemu mohli udělat u všeho vyjímky, co se jídla týče (jakože místo lososa kuře atd.). Bylo to boží, a Zachy, můj 4. bratr (nelžu :D), ten tam řádil jak neandrtálec, což je pořád, to jako nebudu protestovat. Nejsem politik.
Po jídle jsme vyšli ven, totiž vedle restaurace se zasněžovalo, takže jsme tam šli, protože jsme s sebou měli boby. Šal jsem zkusit kvalitu sněhu. Vypadal jako kokosové plátky v müsli, co říct. Ale svým způsobem se to dalo vydržet. No, počkat, to ani tak ne. Vlastně byl kvalitní asi jako houpačky z listí. No, tedy. Nasedla jsem na svého oře, a plnou parou jsem svištila z kopce. Stabilita zatím byla v pořádku, motory fungovaly, palivo bylo. Obdržela jsem 3 špatné zprávy. První byla, že rychlost zimního vozu se stále zvyšovala. Druhá byla, že přede mnou byl sloup, ale já nemohla mít ruce jak na volantu, tak na brzdách, protože bych musela držet obě, aby to něco udělalo. A třetí zpráva byla, že mi rychle docházel čas na rozmýšlení, co udělám. Kdybych se vybourala, tak bych byla terčem pozornosti, a to nemám ráda – když se mi něco stane, jinak to miluju. Rychle jsem čapla volant, a než se rychlost oře zdála být jaksi nekontrolovatelná, cukla jsem vší silou do levé strany kopce. Pak jsem zatáhla za ruční brzdy, které sice rychlost terénního vozu zmírnila, ale stále jsem se řítila dolů do kdovíkam. Musela jsem upustit ruční brzdy a použít brzdy nožní. To zabralo masivně, ale jaksi jsem o tu nohu přišla. Každopádně jsem jí posléze našla zapadlou ve sněhu, a jelikož jsem měla v kapse vylitý Herkules, nebyl problém nohu zpravit.
Říkejte si, jak jsem byla nemotorná, ale celý proces trval asi 11 vteřin, a já měla co dělat, abych do nikoho nenarazila, protože se tam potulovali další zvědavci, co svým dětem chtějí ukázat zábavu na plné obrátky. Oni si chillovali na jiném, mnohem větším kopci, kam jsem se po jejich odchodu odhodlala vylézt. Byla to dřina, zezdola ani tam ohromně nevypadal, ale nahoře jsem byla jako socha svobody. Ve sněhu…každopádně, v galerii níže je přiložená foto. Na jedné z nich jsem dokonce našla uhelný blok, který ověřoval teorii o globálním oteplováním, ale v této situaci šlo spíše o oledňování či co. Teď už jen najít teorii o globálním oželvováním!
Byla to celkem sranda, pak jsme jen dojeli způsobit Lidlu bankrot, a jeli domů.
