12 dubna, 2024

#9 Online výuka je peklo (a tady jsou důkazy)

UPOZORNĚNÍ: TENTO PŘÍSPĚVEK OBSAHUJE VÍCE NEŽ [0] NEPOVOLENÝCH SLOV, KTERÁ NĚKOMU MOHOU PŘIJÍT URÁŽLIVÁ. POKUD NEUNESETE NEVHODNÉ VYJADŘOVÁNÍ DÍVKY, DOPORUČUJI VYBRAT JINÝ ČLÁNEK.

Online výuka je peklo, na tom se shodneme.

Představte, že jste žák a přijdete si na classroom/zoom/edukit/co všechno ještě existuje. No a zjistíte, že jste před měsícem měli odevzdat třeba dvanáct úkolů, z toho třináct je z matiky a šest a sedmdesát z češtiny. Co byste asi tak jako řekli? Že jste je zapomněli doma?

Když musíte vstát, ale nikam nemusíte chodit, tomu se říká den v izolaci. A to se týká studentů i lidí, co pracují. Pro ty si nadřízení připravili Home Office, ale teď se bavíme o všech těch dětech, kteří musí dostat už v sedmi letech plný přístup k počítači, aby se vůbec mohli připojit do výuky v době pandemie. Problém nastává tehdy, když to všechno vypukne.

Jak probíhá všední den v izolaci

Zazvoní budík. Crr, crr! Respektive: CRRRRRR!!!!!!! CRRRRRR!!!!!!! Po marném pokusu o ztlumení mobilu se musíte vyhrabat z teplých peřin. Zima jako v Himalájích, jenže tohle si musí podstoupit každý člověk, který je registrovaný jako občas státu. No, ani si nestihnete dát snídani, protože vám začíná škola. Za minutu.

Celou dobu nic nemusíte říkat, protože vás učitel stejně ignoruje, ale přesto vás několikrát požádá o zapnutí kamery. Takže musíte během deseti vteřin vymyslet, jak zamaskovat bordel ve vašem pokoji, koberec místo vlasů a fakt, že jste vlastně furt v posteli. Když nasměrujete mobil tak, aby vám nebyla vidět většina poházených kusů oblečení, z lehu přejdete do sedu a na hlavu nasadíte sluchátka, myslíte si, že jste v pohodě.

Ale najednou slyšíte ten krásný hlas, který vám z ušních repráků projde až do mozku a začne se vám prožírat hodně hluboko do tkáně: „Á odpoví nám Adélka!”

Á sakra. říkáte si. Co teď? Co? Co uděláte? Ve stresu se vracíte zpět do reality. Ani nevíte, na co se vás učitel ptal, tak co odpovíte? Kdybych tam byla já, řekla bych něco chytrýho, co by všechny odzbrojilo, jako třeba: „Eeeeeeeee já nevím 😅” Parádní práce, mistře Naprosto k ničemu. Teď jsi se ztrapnila před spolužáky i přes to, že nikoho nevidíš se na tebe dívat a ohrnovat nos, to ti nepřijde ani trochu trapný? Fakt bezva. Zupa. Díky moc!

Vždycky – a to i ve třídě –, když mě po celodenním mlčení někdo konečně vyvolá, ať odpovím na otázku, tak to nevím. Celý den čekám, až budu užitečná, a já nevím. A to je taky pěkný, protože se pak cítím úplně stejně: promarněná šance na úspěch, mrcho >:DDDDD

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.