by Dovolte mi představit vám novou knižní hvězdu.
Koho? Schválně vám sem pro příklad dám malý úryvek z příběhu:
Když Zerus tohoto tvora uviděl, dal mu jméno po jeho dávno zesnulém adoptovaném synovi. Phox.
Zerus si svůj výtvor oblíbil stokrát více než cokoli, co kdy upravil. Miloval ho jako kdysi jeho syna.
Trénoval ho, učil ho novým věcem. A jak Phox rostl, byl na Zeruse víc a víc závislý. Došel k závěru, že svého pána už v životě neopustí.
Jednou od něj dostal jeho tyrkysového motýlka, kterého nosíval na představení. Zerus to ale nazýval mašle, i přesto, že mezi motýlkem a mašlí je rozdíl hlava krk. Phox od té doby cítil, že i v noci, kdy už Zerus spal, tak byl pořád u něj. ,,Tomu se říká pocit bezpečí, Phoxi.” přiučil ho Zerus, když ho viděl, jak si mašli prohlíží.
Už z náhledového obrázku jste si mohli všimnout dost divného zvířete. To je ona hvězda, Phox. Kombinace sněžného leoparda, lišky a divokého islandského koně. Výtvor, který měl pomoci divadelnímu challengerovi Zerusovi v představení.
Zkuste taky zapojit představivost a nakreslit nějaké zvíře, které by se nějakým způsobem proslavilo. Schválně ho můžete ukázat zde na blogu 😉
No, to bude pro dnešní psaníčko všechno. Dejte mi vědět, jak se vám Phox líbí, a zde ještě kousek příběhu:
Rozběhl se na kopec, který byl nedaleko divadla. Zerus za ním zadýchaně běžel, protože si myslel, že chtěl pláchnout. Když ale uviděl, jak se zastavil na kopci, zpomalil. ,,Co to děláš?” zeptal se. Když za ním došel, zjistil, co Phoxe tak uchvátilo. Bylo to slunce, které již zapadalo za obzor. Na nebi vytvářelo nádherné červánky. ,,Aha,” usmál se Zerus, a popošel blíž k Phoxovi. ,,Víš, taky mám rád západy slunce. Ale kvůli kariéře je moc nevídám.” Phox popotáhl nosem, a udělal krok vpřed. Zerus se mu podíval do očí. Byly zcela rudé. Už ten večer věděl, že Phox bude dokonalým hostem pro jeho vystoupení. A doufal, že ne jen jednou.
Ohlasy byly větší, než mohl Zerus čekat. Když obecenstvo vidělo divné zvířátko pomalu vstupovat na jeviště, okamžitě začali jásat a tleskat.
Představení bylo úžasné. Zerus s Phoxem pobíhali po pódiu, Phox skákal, stříhal ušima, běhal všude dokola kolem různých překážek. Někdo by si řekl, že jde spíš o typ cirkusu, ale ne, opravdu se jednalo o divadelní budovu se skrytou laborkou, o které nikdo kromě Zeruse a Phoxe nevěděl.
Všechen jásot se ale ve zlomu vteřiny proměnil v hrůzu a strach.
Jedovatý plyn byl všude. Od jeviště ve všem dveřím, které byly zaseklé. Všichni se marně snažili zachránit. Zerus ale zůstal uvnitř.
