by UPOZORNĚNÍ: TENTO PŘÍSPĚVEK OBSAHUJE VÍCE NEŽ [0] NEPOVOLENÝCH SLOV, KTERÁ NĚKOMU MOHOU PŘIJÍT URÁŽLIVÁ. POKUD NEUNESETE NEVHODNÉ VYJADŘOVÁNÍ DÍVKY, DOPORUČUJI VYBRAT JINÝ ČLÁNEK.
Být dítětem-žákem je těžký. Musíte vstávat brzo, chodit spát brzo, jste nuceni vycházet z doupěte a trávit dny mezi lidmi, jejichž podstatná část má na tu (s prominutím) hovadinu naštěstí stejný názor a ještě ke všemu se každý den učíte úplný hlouposti, u kterých vám nakukají, že bez toho v životě neuspějete a vlastně byste bez Archimédova zákona a mluvnických kategorií vůbec nežili.
Ale jedna věc je na škole vlastně fajn – má svůj konec!
Ano, přesně tak. To jste nevěděli, co? Dělám si prču, já vím, že prázdniny znají všichni.
Super na tom je, že máte volno. Suprovější na tom je, že máte hodně dlouho volno. A nejsuprovější na tom je, že máte na dva a šedesát dní klid od školy! A co to znamená pro prostého občana planety Země? No, většinou to znamená trávnit – pardon, trávit – čas s rodinou a přáteli, chodit na párty, seznamovat se s lidmi a jezdit na výlety po zemi nebo po Zemi.
. . .
No, ale vy jste zapomněli, že já nejsem prostý občan >:D
Já to mám trochu jinak. A tím trochu myslím hodně. Abych vám to nějak srozumitelně zamotala, seznam níže prozradí, že…:
- nemám tolik kamarádů, kteří by se mnou byli ochotni někam jít;
- nemám kamarády pořádající párty a na cizí nechodím, protože mě na ně nikdo nezve;
- neni čas chodit ven, když můžu dělat tolik produktivních věcí na tom… tom… takový tý bedně;
- radši koukám na Ricka a Mortyho u sebe doma než na Spidermana u někoho jiného;
- nikdo z mých kámošů není tak sociálně zdatný, aby u sebe dokázal udržet hafu lidí na déle jak tři minuty;
- o prázdninách někdy přepnu z češtiny na slova v písničkách.
Tak co? Už to nechápete? Super, protože to je teprve začátek.
To, co jsem se vám snažila říct, že já ani mí kámoši nejsou jak z těch filmech o středo/vysokoškolácích, jejichž život se točí kolem zanedbávání školy, mejdanů a celonočních pařbách (plus sociálních sítích). Nene, vážení, tohle je jinak. Představuju vám reálný život!
A co teda dělám já? No, na to jsem si vytvořila seznam. Je to, cituji, VELICE DŮLEŽITÝ SEZNAM VĚCÍ CO CHCEŠ STIHNOUT o PRÁZDNINÁCH! Slouží k tomu, abych nezapomněla na to, co jsem chtěla a chci udělat, případně dodělat; např. pracovat na knize. Na tý jsem nemakala dost dlouho. To, na čem jsem včera aspoň makala, byly obrázky knižních postav. K tomu se dostanu zase jindy. A aby toho nebylo málo, mám tam příhlášenej počítačovej komiks o My Little Pony; pokud neznáte, je to show mého dětství a rozhodně jsem nebyla jediné děcko. Jojo, já na tom jako malá ujížděla (neříkám, že na tom už neujíždím… nebo, že už nejsem malá…). Taky tam je, abych napsala min. pět kapitol v dalším vedlejším příběhu, naplánovala si den s kámoškami (aby se teda neřeklo), čuměla na filmy a seriály a jedla u toho mnou koupené ňamky, nakreslit pěknou hromadu obrázků a – dokonce – starat se o šneky.
Je toho ještě určitě víc, ale já ten seznam nechala o patro níž v kufru a teď nikam nejdu, sorry 😀
Co je ale na létě super není jenom nějaký pošahaný seznam. Jsou to dva měsíce bez školy, plný klidu, rodiny, přátel (když je vykopete z hrobů na vašem dvorku), času a počasí.
Počasí.
Počasí.
Zadělaný počasí.
Posměšné.
Počasí.
Moment, zpět do reality! Na to, že je sobota a já jsem doma, je fakt přijatelně. Ne jako před čtyřmi dny, kdy ty čtyři dny celá odpoledne pršelo jak z kýble. Um, pardon za to, to… to vyrušení před osmi řádky. To byla technická závada.
